Kempování se šampiony

půjčovna karavanů, půjčovna obytných vozů, autopůjčovna, autobazar, prodej karavanů AUTO DANTE

Kočovná reportáž ze silničního mistrovství světa v Mendrisiu

Kombinace obytného auta, na jeho palubě naložené motorky a na místě zapůjčeného elektrokola se ukázala jako ideální rámec reportážní účasti na letošním silničním mistrovství světa ve švýcarském Mendrisiu. Proč ten dopravní úvod? Letos jsme se prostě rozhodli být u všeho a pokud možno co nejvíce shlédnout na vlastní oči a okusit na vlastní kůži. Jak se nám to povedlo, posuďte sami. 

Středa, 23. září

Cesta do italsky mluvícího kantonu Ticino probíhá hladce. Skromná, ale pro tři lidi plně vyhovující vestavba Fiatu Ducato nás rychlostně nijak neomezuje. Rovněž bez zdržování se mezitím ženou k cíli nejlepší časovkářky a časovkáři do 23 let. Australanovi Jacku Bobridgovi je sice teprve dvacet, ale všechny své soupeře nechává za sebou. Jak se za pár dní ukáže, není to jediná radost protinožců ve Švýcarsku. Určitě jen málokoho překvapí, že Jack je juniorským mistrem světa ve stíhačce družstev a že ještě loni byl členem čtvrtého nejlepšího týmu stíhačů na olympiádě v Pekingu. Však už si jeho služby zajistil dávno před šampionátem americký sběratel časovkářských talentů Garmin-Slipstream.

To Jakub Novák nebo Vojtěch Hačecký na podobnou šanci teprve čekají. Časovka v kategorii U23 vyšla lépe tomu mladšímu, prvně jmenovanému. Kdyby se Kuba narodil o dva dny později, letos by ještě závodil mezi juniory, a tak jeho 21. příčka na MS espoirs získává na hodnotě. Jeho tatínek, s nímž kdysi jako kluk objížděl závody MTB seriálu Kolo pro život a nasával vůni cyklistiky, je velmi spokojený. Jakub závodí prvním rokem v této věkové skupině a již sbírá ostruhy v Itálii v týmu S.C. Sergio Dalfiume, kde by měl být pro příští sezonu dokonce jedním z lídrů. Velké středeční oslavy zavládly v táboře Američanů a díky jménu Armstrong! Lance se však do Mendrisia nechystal, to jen jmenovkyně jeho bývalé ženy Kristin Armstrongová získala v 36 letech další titul, tentokrát už definitivně poslední. Martina Růžičková na ni ztratila na pouhých 26,8 km bezmála pět minut. To bolí, však také 34. místo, své nejhorší vystoupení na mistrovství světa v časovce, doprovodila pláčem.

Mendrisio, kde se silniční MS odehrálo již v roce 1971, je poklidné městečko, možná jedno z nejmenších míst, kde se kdy světový šampionát konal. Na vše tu je méně prostoru než obvykle, fanoušci okupují kdejaký kout, okolní louku, ale třeba i ulice v centru nebo u nádraží. Noc přečkáváme blízko akreditačního centra. Jak překvapené jsou pohledy novinářských kolegů, když se nám dívají skrz okénko na prostřený stolek se snídaní a za camperem zahlédnou motocykl.

Čtvrtek, 24. září

U tiskového střediska nabízí zástupci domácí značky Flyer cestovní kola opatřená elektromotorem. Důležité je dodat, že při šlapání pouze asistuje, otáčet pedály musí jezdec neustále. Neváhám a jako jeden z prvních si elektrokolo zapůjčuji. Sympatická blondýna podává nezbytné informace a po návratu se mě ptá, jestli chci rezervaci i na příští den. Nezdá se to nutné, navíc dnes pršelo, ale nechám si nalepit na nosič cedulku se svým jménem. Další dny se ukáže, že to bylo prozíravé. Flyery jsou novináři i funkcionáři rozebrány.

Obří stan sloužící k rozjetí na trenažerech před časovkou počítá se všemi reprezentacemi, ale ne všichni se chtějí pod pražícím sluncem potit ve skleníku. Němci Martin a Grabsch se rozjíždějí u auta Columbie. Pídíme se po Frantovi Raboňovi, ale technický manažer Columbie Lars Teutenberg, jehož známe z loňského testování v pražském aerodynamickém tunelu, nám dává najevo, že bychom snad měli vědět my, kde hledat krajana. Měli, ale o nějakém zázemí české reprezentace se nedá mluvit, jen dva transity stojící na rozježděné louce, ale mnoho dalších výprav je na tom podobně.

Dostali jsme informaci, že Raboň využije zázemí své stáje, ale nakonec ho objevujeme ještě o pár desítek metrů níž na dvorku rodinného domku, kde se pod balkonem ve stínu rozjíždí. Neobtěžujeme, jen pozdravíme. S Frantou přicestoval i jeho otec a také nově angažovaný tréninkový konzultant dr. Karel Martínek. Když za půldruhé hodiny Franta dorazí do cíle na 19. příčce se stopami zklamání (nikoliv z dosaženého času, ale umístění), oba živě diskutují nad výkonem svého syna-svěřence. Možná to chtělo přece jen nějaký den odpočinku navíc a dřívější návrat z Vuelty. Ale kdyby neplatí. Franta má naspěch. Večer zajde na společnou týmovou večeři Columbie, z níž tu téměř nikdo nechybí, a ještě před půlnocí chce stihnout rozlučku na hotelu s českou reprezentací, aby druhý den ráno už mohl naskočit na letadlo směr Praha.

To už tribuny jásají. Pro zlato, potřetí v kariéře, ale poprvé doma, si jede fenomenální Fabian Cancellara. Zatím s kolegy z médií řešíme, nakolik bylo fér, že dva spolujezdci ze Saxo Banku startovali za sebou a že druhý Švéd Larsson dvě třetiny trati využíval magnetu Cancellarovy ohromné postavy. Stříbrný z olympiády samozřejmě není žádný nazdárek, ale mít před sebou na dohled suverénně nejrychlejšího časovkáře, navíc neuvěřitelně jistého v průjezdu kruhových objezdů, v zatáčkách a sjezdech, to je určitě výhoda. Jinak velmi sebevědomě vystupující Britové, kterých tu je v teplákových stejnokrojích snad až příliš, dnes klopí zraky. Včasná výměna kola Bradleyho Wigginse se nezdařila, jeden z favoritů ztrácí nejen pozici těsně za medailí, ale i nervy. Jeho časovkářský Felt v hodnotě slušného automobilu letí nemilosrdně na asfalt, ale není na vině. To si jen jezdec nevšiml, že jeho doprovodný vůz rozhodčí nepustili hned za něj, a tak dlouhé vteřiny čeká na náhradní kolo. Frustrovaný pak už jen volně dojíždí do cíle s 21. časem a rychle mizí domů. Musí se vyhnout novinářům. Každý chce vědět, jestli přece jen neoblékne v příští sezoně dres se symbolem Sky, který se skví i na jeho reprezentační kombinéze, neb největší profesionální tým v britské historii má stejného sponzora.

Na motorce se už před setměním a za výrazného ochlazení prodíráme kolonami aut. Do hotelu na italské straně hranic, kde nachází své dočasné útočiště česká výprava, máme něco přes třicet kilometrů a namíříme si to přes Varese, kde se bojovalo o medaile před rokem. Hele, právě tady odjížděl Ballan...

Zrovna dojídají večeři, pasta frutti di mare a anglický rostbíf mají nalít nových sil. Zpovídáme Jakuba Nováka, sháníme se po novinkách v našem táboře a Jan Bárta nás zve na pátek na tiskovou konferenci svého nového zaměstnavatele, německé stáje NettApp, jejíž pozvánku jsme už předtím zahlédli v press centru, aniž by nás spojení s českým cyklistou napadlo. „Má tam jezdit se mnou i Martin Hačecký,“ utrousí Honza, ale jak se ukáže, mladší bratr Vojty, který právě sedí s Bártou u stejného stolu, přicestuje v následující den do Mendrisia se svým manažerem Thomasem Franzlem zbytečně. Neserióznost vládne přestupové džungli. Smlouva je už českým cyklistou parafována, ale Němci ji nepotvrdí...

Usedáme na motorku a vracíme se za hluboké tmy do Švýcarska. Po letitých zkušenostech z marných dobývání přeplněných hotelů musím konstatovat, že není nad to mít svou postel jistou a ještě k tomu mobilní.

Pátek, 25. září

Dnes je na šampionátu volný den, ale stejně jako většina účastníků ho využíváme k obhlídce okruhu pro závody s hromadným startem. A teď se hodí kolo vůbec nejvíc, ačkoli do těch kopců bych přivítal určitě lehčí stroj. Jaké je však překvapení hobíků, kteří se stejně jako já motají mezi skupinkami v reprezentačních dresech, když ve stoupání Acqua Fresca, v první z prudkých stojek, zapnu elektromód a předjedu je v šortkách, teniskách a s batohem na zádech. Ono těch bratru sto padesát wattů navíc je sakra znát. Následuje technický sjezd, kolem hřbitova, pak utahovák na pravou ruku kolem zídky (když bude pršet, tak to tady určitě lehne, říkám si v duchu a v sobotním závodě žen se to hned v úvodu potvrzuje), padák dolů a prudká levá mezi domy před vjezdem na jednu z mála rovinek. Druhé stoupání Novazzano je stupňovité, ve druhé části náročnější a když už jste skoro nahoře, silnice se otevře. Když tady foukne, bude to na morálku.

Tenhle kopce se mi nezdá až tak náročný, ale že ho stejně jako ten předchozí musí eliťáci absolvovat devatenáckrát, je nepředstavitelné. Dokončuji těch čtrnáct kilometrů s dobrým pocitem. Když mě míjí Italové s Pozattem, z jednotně oděné squadry azzurry jde strach, zatímco sólo trénující Fabian Cancellara se vybavuje s fanoušky a rozdává úsměvy na všechny strany. Že je z něj rázem favorit i pro nedělní vyvrcholení, si snad ani nepřipouští. Z našimi jsem se minul, ale potkávám je za cílem. Nikomu není moc do řeči, všichni očekávají galeje, tohle je extrémně náročný okruh, zvláště pro ženy. Roman Kreuziger je v klidu a věří si. Na švih přijel se svým kamarádem z Liquigasu Santaromitou, který bydlí nedaleko. Na trati krouží ve skupince s Brazilci v dresu své italské stáje, protože se potká s dalším kolegou Murilo Fischerem. Mezi českými fanoušky to na internetových serverech vyvolává poněkud podrážděné reakce. No, pravda je, že většina účastníků šampionátu na tréninku ctila národní barvy.

Odpoledne nás čeká jízda na motorce do honosné Villy Foresta na svazích nad Mendrisiem, kde se koná tiskovka oznamující zrod stáje NetApp. Sice jde jen o třetidivizní formaci, ale Němci si evidentně věří. Ralph Denk s Jensem Heppnerem oznamují plán do tří let zaujmout pozici v Pro Tour, už nyní prezentace splňuje ty nejnáročnější parametry. Trochu zmoklí a zmačkaní po jízdě na motocyklu se tu mezi nažehlenými košilemi necítíme zrovna nejlépe. Pořídíme fotografii Jana Bárty s jeho novými šéfy, kteří ještě netuší, jak se chlapík z Kyjovska za dva dny před cyklistickým světem zviditelní. A rychle zpátky. Dnes nás ještě čeká nucený přesun našeho domečku na čtyřech kolech (na press parkingu jsme působili poněkud přerostle...). Kotvu spouštíme nějaké dva kilometry od okruhu u centrály módního gigantu Hugo Bosse na okraji obce Coldrerio, kde je doma Oscar Freire. Ale o tom, že tu žije trojnásobný mistr světa, ani vidu.

Sobota, 26. září

Start závodu žen naplánovaný na devátou hodinu nás nutí vstávat již po šesté a jitro to není příjemné. Prší a ocelová obloha nevěstí nic dobrého. Ovšem i dnes přijde ke slovu motorka a elektrokolo – vždyť má blatníky. Mokrá vozovka a fyzicky i technicky náročná trať v kombinaci s něžným pohlavím si vybírají svou daň. Startovní pole se celkem brzy dělí, slabší závodnice odpadají, mezi nimi záhy bohužel i naše jediná zástupkyně na startu Martina Růžičková, kterou po pár kilometrech postihuje defekt. Zapůjčený lightweight končí v doprovodném autě, na místě zadního kola působí nízký ráfek ve srovnání s tím předním vysokým zlověstně a happyendem to dnes opravdu neskončí. Zpackaný šampionát dostává zanedlouho definitivní tečku a Martina už stojí u auta reprezentace.

„Tohle mistrovství snad Vrda nepřežije,“ lituje svého trenéra. Pavel Vršecký je ale zkušený a ví, že se kvůli dílčímu neúspěchu nezboří svět. Dva dny po šampionátu vyhrává Martina spolu s rychlobruslařkou Sáblíkovou domácí mistrovství v časovce dvojic a dostává tak alespoň částečnou náplast. Díky spojení se slavnou olympioničkou je najednou mediální hvězdou, jíž by se jako „obyčejná cyklistka“ nestala. Ale to je jiné téma. Na konci hlavního pole překvapivě plápolá olympijská a světová šampionka Nicole Cooková. Po pár kolech je jasné, že britská suita, která je opravdu všude, opět skloní hlavu. Cooková zápasí s nástrahami tratě, evidentně má na mokru strach, ale když vzdá, vyjde najevo, že špatné je to hlavně s její kondicí.

Závod mají skvěle rozjetý Američanky, zvláště Stevensová a Abbottová jsou ochotny za loučící se Armstrongovou nechat na silnici duši, ale je to italský den. V cíli se culí Tatiana Guderzová, která těží z dobré taktické práce kolegyně, stříbrné z časovky Naomi Canteleové. Guderzová v posledním kole nastoupí a už ji nikdo nedostihne. Pětadvacetiletá Italka si po druhém místě na MS doma ve Veroně 2004 a třetím z loňských OH v Číně věší na krk zlato, Canteleová završuje italský úspěch bronzem a je se dvěma cennými kovy nejúspěšnější ženou šampionátu. Zázračná dívka z Nizozemska Marianne Vosová, mistryně světa z roku 2006, má ve 22 letech opět medaili, čtvrtou v řadě a z toho třetí stříbrnou za sebou! Na stupních vítězů se ani nemusí moc snažit, aby bylo poznat její zklamání. Armstrongová opouští světovou scénu bez medaile, dojíždí čtvrtá.

Večer ve městě ovládají celé jedno náměstíčko fanoušci oranjes, Rabobank jako tradičně připravuje pro své partnery a příznivce party, ačkoli mohli mít ještě větší důvod k oslavě. V závodě třiadvacítek se v závěru drží Holanďan Michel Kreder favorizovaného Francouze Romaina Sicarda, vítěze před týdnem skončené Tour de l'Avenir, jako klíště. Ale na Baska, který už má v kapse smlouvu s týmem Euskaltel-Euskadi, nestačí a nakonec na svou snahu doplatí a propadá se až do čtvrté desítky. Ale o svou budoucnost se nemusí strachovat. Už si ho pojistil tým Garmin, v jehož záloze závodí i Michelův bratranec.

Sicard by mohl dávat zemi, kde se zrodil nejslavnější etapový závod, velkou naději, jenomže hlouček francouzských žurnalistů jen zasmušile debatuje. Jak je možné, že jejich klenot končí ve španělských rukou a nikoliv v některé z mnoha francouzských stájí? Baskové jsou silné etnikum a baskický profitým jenom jeden...

Kolumbijci jsou u všeho a jsou za snahu odměněni stříbrem Betancurta, po loňském titulu Duarteho další úspěch pro jihoamerickou cyklistickou velmoc. Kolumbijský rozhlasový reportér na tribuně nezastaví svůj kulomet slov po celých téměř pět hodin a jeho krajanům u přijímačů někde mezi Bogotou a Medellinem se tají dech. Leopold König i Vojta Hačecký bojují až do konce, zatímco mladičký Jakub Novák už brzy nestačí a závod nedokončí. Leo nakonec dojíždí 38., byť se dvě kola před koncem ocitá na špici, ale v rozhodující chvíli mu čelo ujíždí. S umístěním by mohl být spokojený, ale je to spíš beznaděj vyvěrající především z pocitu, že když startoval před třemi lety na MS v Salcburku, byli jeho soupeři poloviční než nyní.

Sobotu končíme v tiskovém středisku, které nabízí non-stop provoz, až před půlnocí. Ještě před pár hodinami o dvě řady dál posedával v sáčku s útlými ramínky a v džínách Frank Vandenbroucke, enfant terible belgické cyklistiky, stále aktivní závodník, ale tady v Mendrisiu vlastně kolega pracující pro belgický list Het Nieuwsblad. Vystupuje jako reportér, ale sám dává rozhovory, vypadá celkem vyrovnaně. Dva týdny poté obletí cyklistický svět zpráva o jeho smrti na dovolené v Senegalu, kde je nalezen mrtev na hotelovém pokoji s plicní embolií, okradený a s paží plnou vpichů. Zvláštní pocit, ale VdB si na tento předčasný odchod zadělával už léta a ne náhodou se v jeho případě nabízí paralela s Pantanim. Další oběť vlastního talentu a přehnaných očekávání davu.

Neděle, 26. září

Napětí vrcholí. Tentokrát jsme ve hře i my a forma Romana slibuje, že bychom mohli být vidět. Ale o reklamu Česka se stará někdo úplně jiný. Honza Bárta naskakuje hned v prvním okruhu z devatenácti do úniku dne a vydrží v něm více než 200 kilometrů a navíc jako jediný z našich nejsledovanější závod dokončí. Jedním z jeho souputníků je Japonec Jukija Araširo, populární účastník letošní Tour de France. Jeho krajan, ovšem dlouhodobě usídlený v Itálii, Jošifumi Nakano, osobní Kreuzigerův masér, přicestoval na šampionát jen kvůli Romanovi a kromě masáží oblékl český dres, aby mu na bufetu podával občerstvení.

Vše jde podle plánu, ale když se začíná lámat chleba, Kreuziger se kácí k zemi po neuvěřitelné kolizi ve stoupání tři kola před cílem. Zrovna když se cítí každým šlápnutím silnější, dva jezdci před ním padají a zadní kolo jednoho z nich zvedá Romanova řídítka, aby ho katapultovalo do vzduchu a vzápětí přišpendlilo pravým kolenem k zemi. Je po závodě.

Když se u naší minivýpravy objevuje hrdina Bárta, Cadel Evans už čtvrt hodiny slaví titul. Pro mnohé překvapivý, protože Australan není zrovna vítězný typ. Tentokrát však hrálo vše v jeho prospěch. Včetně váhajících Italů, kteří mohli dávno předtím rozhodnout a využít spolu s Belgičany převahu v ujeté skupině, včetně perfektně fungujících pomocníků mezi protinožci. V nedalekém Stabiu na švýcarsko-italských hranicích, pouhých osm kilometrů od místa, kde dosáhl životního triumfu, tak mohou zažít slavit na účet svého spolubydlícího. Evans tam totiž během sezony žije se svou italskou manželkou, profesionální klavíristkou Chiarou.

Další medaile patří Rusku (stejně jako předloni Kolobněv) a Španělsku (půlku závodu odjetý Rodriguez), s prázdnou se vrací za humna Italové (7. Cunego), Cancellarovo úsilí stačí na pátou příčku a šestý dojíždí Belgičan Gilbert, který pak během dvou týdnů vítězí ve čtyřech jednorázovkách, včetně sprinterské Paříž-Tours i vrchařské klasiky Kolem Lombardie. Gilbert se zachoval v Mendrisiu v duchu profesionální cti i pudu sebezáchovy a sjíždět svého kapitána ze Silence-Lotto pochopitelně nemohl. Nicméně kdyby jeho top forma přišla o dva týdny dříve, zřejmě by si na šampionátu pohrál s ostatními jako kočka s myší. Takto ale byli spokojeni oba a v sezoně spíše rány počítající belgická ekipa se v jejím úplném závěru ocitá na vrcholu blaha. Ani Kreuziger nemusí v konečné bilanci zoufat. Vždyť mu v hodnocení světového žebříčku patří sedmé místo. A to je skutečně nejobjektivnější měřítko v kombinaci Pro Tour i závodů „historického kalendáře“ UCI. Sedmý na světě v 23 letech...

Naposledy uleháme do útrob camperu, ale už na italském území nedaleko jezera Lago di Garda. Zítra dopoledne se budeme snažit zmírnit bolest na těle i na duši Romana Kreuzigera v jeho první vyjížďce po smůlovatém mistrovství, v níž bude chtít rozhýbat bolavé koleno. Ale o tom se dočtete až napřesrok v 53x11.

Text: Kamil Hofman
Foto: Jan Brychta, Libor Matějka a Cor Vos